Kam se dožijem

1. Přežil jsem v samotě kterou jsem si nakonec zamiloval

jako si nakonec vězeň oblíbí vězeňský dvůr

jako MUKL který ví že ať se podhrabe kamkoliv

vždycky narazí na mříže.

2. A nebylo kam se hnát zbývalo jen do smrti si ho honit

a tlachat o svobodě s jinejma troskama v hospodě

ožrat se porvat se pak se jít projít k večeru a řvát

proč se nato k***a nevyseru.

3. Ale situaci nakonec vždycky zachránily děti

a mohlo tak dál pokračovat šíření dědičné sněti

neboť jejich jedinými skutečnými katy jsme nakonec my

homo sapiens čili člověk pitomý.

4. Proto jsem jezdil v noci bez světel

po šesti tequilách a pěti jointech v protisměru a

pozoroval stíny stromů pod kopcem ozářené jen měsícem

a obrysy domů v půlnočním pološeru tak nato už dneska fakt seru.

R: Kam se dožijem, kdo ví,

Kam se dožije, kdo ví

když už jsme se dožili až sem

A co je osudem, kdo ví,

co je osude, jen až tu nebudem budem znát co bylo naším osudem.

5. Dny, měsíce a roky černou tužkou na černý papír

psal jsem ti zprávy a dával je do mrtvý schránky

pro všechny případy všechny svý nápady kdyby jsi

náhodou přeci jen někde existovala.

6. A pak si jednou v noci vedle mě stála a z minulosti se minulost stala

z přítomnosti budoucnost to celé v necelé půlvteřině znovu jsem se

narodil a konečně i mně bylo jasný co znamená

hláška: „I cesta může bejt cíl.“

7. A kašlu na lidi co si myslí že mi budou přidělovat kyslík

a jen zírám jak se z jasné pravdy stává pravda tak ňák

vedlejší a odmítám si vybrat – chceš bejt

blbej anebo blbější? Ale né.

8. Chci bejt s tebou klidně věčně na útěku než jako ovce čekat na sekeru

ale to je jasný na to už fakt seru a myslím, že už je čas

tak hodně štěstí všem ať už jste kdekoliv svobodným i vězňům

a bachaře ať vezme ďas.

R: