Něgdy

1. Něgdy nejdu spát

a motám se městem

a myslím na to, co jsem

a hlavně na to co nejsem.

Spěchat není kam a proč,

mně nejede žádný vlak,

a kdyby přece náhodou,

raději odvrátím zrak.

R: Podle kolejí se vracím domů,

brečím jak ženská směju se tomu,

vylejzá slunko nad panelák,

jak by jsem rád jednou vylez - taky tak.

Je neděle ráno a zvony zvoní

nevěřím ničemu ale TEĎ hlavu skloním,

vylejzá slunko nad panelák,

jak by jsem rád jednou vylez - taky tak.

2. Všechny cesty prý

odněkud někam vedou,

mě ale teďka spíš

ruce v kapsách zebou

a nenapadá mě nic,

žádný věty žádný slova,

co se dá dělat lepšího

než každý ráno zkoušet to znova a znova.

R: Podle kolejí se vracím domů...