Potkal jsem ve vlaku svou osudovou dívku

Potkal jsem ve vlaku svou osudovou dívku

Hodinu jsme na sebe pokukovali přes knížku

Ona seděla u okna, já dřepěl u dveří

Fakt jsem nemoh svýmu štěstí věřit

Ostatní cestující jedli řízky

Spali nebo telefonovali svým blízkým

Něco bylo ve vzduchu, věděli jsme to oba

Ale než jsem spolu sami zůstali, bože, to byla doba!

V tu chvíli už jsem měl dávno vymyšlenej

Celej náš život báječnej, nekonečnej

Když zašeptala v prázdným kupé

Za litr vykouřím ti ho - a netvař se tak tupě!

Vlak se znovu rozjel a já znovu nabral dech

Kurňa, asi spolu nebudeme courat po nákupech

Svět se mi zbortil k nohám jako už tolikrát,

Ale, života bído, přec tě mám rád!

Zapomněl jsem na všechno, co jsem si vysnil

Nedá se nic dělat, musím být přísný:

Za dva litry bych vám to, slečno, udělal tak,

Že byste na to mohla ještě v hospicu vzpomínat!