Před sto lety

Kdybych se narodil před sto léty

Ami

v tomhle městě

u Larichů na zahradě trhal bych květy

své nevěstě

Moje nevěsta by byla dcera ševcova

z domu Kamińskich odněkud ze Lvova

kochał bych ji aby ještě

chybala dwieśćie.

Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna.

Nejhezčí ze všech těšínských šperků byla by ona.

Mluvila by polsky a trochu česky,

pár slov německy a smála by se hezky.

Jednou za sto let zázrak se koná, zázrak se koná.

Kdybych se narodil před sto léty byl bych vazačem knih.

U Prohazků dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych.

Měl bych krásnou ženu a tři děti,

zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti,

celý dlouhý život před sebou celé krásné dvacáté století.

Kdybych se narodil před sto léty v jinačí době

u Larichů na zahradě trhal bych květy má lásko tobě.

Tramvaj by jezdila přes řeku nahoru,

slunce by zvedalo hraniční závoru

a z oken voněl by sváteční oběd.

Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká,

bylo byléto tisíc devět set deset za domem by tekla řeka.

Vidím to jako dnes šťastného sebe,

ženu a děti a těšínské nebe.

Ještě že člověk nikdy neví co ho čeká.