S kufrem a se ženou

Šel jsem od vlaku domů a kousek za nádražím cosi

drobného vleklo kufr

Tak jsem se vrátil pár kroků a mezi dvěma lampami jsem

předstíral, že si zavazuju botu

Žil jsem v pasti mezi stínem a splínem a vedl válku se

samotou už asi sto let

A tak jsem jen řek: „Slečno, nechcete pomoct s tím

kufrem“ – Bože, není to ta pravá… ruka mě zase bude bolet!

Většinou lidi dělají to, co ani sami moc dělat nechtějí, ale

zdá se jim většinou, že to tak přece dělat musí!

Většinou lidi dělají to, co od nich ostatní tak nějak čekají, a

zdá se jim většinou, že se tak něčeho přece jen dočkají

V tom kufru byly cihly, a když mi řekla, kde bydlí, já už tušil

– ubytovna a cesta na druhý konec města

Pot mi stékal po zádech, já marně hledal dech a už po pár

metrech jsem nepozorovaně střídal dlaně

Náhodní kolemjdoucí zírali s úctou na muže s kufrem a se ženou

Až před vrátnicí řekla mi: „Díky, tak už je to za námi…“ a já

se smál a smál, až vylez vrátný a říká: „Hele, mladej, dyť

je noc a já chci taky spát!“

Většinou lidi dělají to, co ani sami moc dělat nechtějí, ale

zdá se jim většinou, že to tak přece dělat musí!

Většinou lidi dělají to, co od nich ostatní tak nějak čekají, a

zdá se jim většinou, že se tak něčeho přece jen dočkají