Sonet

Ó milosrdná smrti, zbav mně, zbav

Muk z únavy zas a zas poznávat

Jak se pan Nikdo zdobí v zlatohlav

A mošna žebrácká je poctivosti platem

Jak něžná srdce dusána v prach

A na rytířkost čeká smečka s katem

Byl bych už dávno šel ze všeho unaven

Jak tě však, Lásko, tomuhle mám nechat v plén?

Byl bych už dávno šel ze všeho unaven

Jak tě však, Lásko, tomuhle mám nechat v plén?

Když tupost tupost vrchovatí

A stéká hradby s křikem vítězným

Velí duchu, aby stál s tváří tichou u zdi

Se psy loveckými pak po kraji letí

Blbci, vládnou-li, jsou ctěni víc než svatí

A pokřik planý je v zlato a purpur šatí

Její Jasnost Pravda budí leda smích

Tak s vírou v dobro vždycky se cos zhatí

A dobří na lotry dřou jak mourovatí

A jen hrst popela je ze všech lidských práv

Byl bych už dávno šel ze všeho unaven

Jak tě však, Lásko, tomuhle mám nechat v plén?

Byl bych už dávno šel ze všeho unaven

Jak tě však, Lásko, tomuhle mám nechat v plén?