Ve 4 ráno

ve 4 ráno hudba končí

stoly jsou polité ubrusy na zemi

René shání trávu nikdo už nemá

prvním ranním vlakem vracíme se zpět

opřený o popelnici očumuju na krajnici

u cesty z týhle díry

pak se vracím nevím jestli něco ztrácím když se motám půl života

uprostřed týhle díry

opřeni o popelnici očumujem na krajnici

u cesty z týhle díry

nevím jestli to znáš taky vždycky když vidím mraky mám hroznou chuť

vypadnout z týhle díry

R: a já si marně vzpomínám na to co jsem kdysi chtěl

možná nic tak zvláštního ale tohle teda ne

jen si marně vzpomínám na to kam jsem odešel

a nevrátil a zabloudil a poztrácel

a on si marně vzpomíná na to co snad kdysi chtěl

možná nic tak zvláštního ale tohle teda ne

jen si marně vzpomíná na to kam snad odešel

a nevrátil a zabloudil a poztrácel