Zloději života

Maminka mu řekla všechno o životě, jaký je zlý a jak ho

před ním ochrání, visel jí na rtech

V malém bytě u nádraží, sektorový nábytek, pár flanelových

košil, ve skříni falešný tatínkovo parte

Do školy chodili jen spolu, vodila ho za ruku až do 8. třídy,

to bylo smíchu

Ale já se fakt nesmál ani potichu

Pečlivě mu vybírala kamarády, většinou byli zlí a většinou

víckrát už nepřišli

Ale já uměl lhát, a tak jsem strávil neskutečné supr hodiny

u gramofonu v jeho pokoji na jeho židli

Hudba tiše hrála, já byl zachráněn a spasen a on se už

tehdy začal připravovat ke skoku

Za zamčenýma prosklenýma dveřmi byla vidět její temná

postava a bylo slyšet šourání jejích kroků

Zloději života

Zloději života

Pak jsme se nějak ztratili a já ho spatřil po dvaceti letech,

jak se vleče zlitý městem, raději jsem přešel na druhou stranu

Často na něj myslím, když se v noci budím, když nemůžu

spát, když se převaluju ze strany na stranu časně k ránu

Na pohřeb jsem mu nešel, žádnej neměl, jenom maminka

se sama vyhřívala v obřadní síní a zřízenec se divil

– v 6 ráno, jen vy a nikdo jiný?!

Zloději života, Zloději života