Smutná víla

1. Ptám se lidí, co smutnou vílu vidí stát

tam za pultem za skříní výkladní,

ptám se kamarádů svých, znám možná pravdu celou,

srdce jí teď pláčem zní.

R: Říkám: vyměň jednou, krásko, za svůj pláč smích,

život časem zaplaší tvůj splín,

zažeň můru letní, stále bývá tvůj stín,

vyměň, krásko, pláč za smích.

2. Ráno v pět tě vidím uplakanou u výkladu stát,

on chodí s dámou, zamával ti, vím,

jsi stále stejně hezká, i taková se hodí,

nechci, aby zůstal z tvojí krásy dým.

R:

R: