Znamení dobra

1. Je půlnoc, právě skončil obyčejný den,

můj dům se ztrácí ve tmách, vidím černo jen,

v té tmě je znamení: růž má se dobrem stát,

v sobě ten příběh mám, co více si přát:

na své tváře růž.

2. Po vyschlé řece asi nemůže plout prám,

člověk je vlastně řekou, každý plní sám,

proč někdy láska mizí a lží se nechá svést,

člověk má pochopit a třeba v slzách nést

na své tváři růž.

R: Dá se poplivat i prostřený stůl,

a kdo má v ruce místo lásky nůž,

má jen život, který zaslouží si hůl,

nenajde už na své tváři růž.

*: Kdo lásku nepředstírá, těžko chce být sám,

své srdce otevírá jiným dokořán,

má pro ně slova, která vrátí řece proud a proudu prám,

ó, nestírej růž.

R: + ó, nestírej růž, nestírej růž,

svou z tváří růž, ó ...