Hádej

Svou malou ruku na rty

přitiskla mi

voněla červnem

a hřála mládím

V čajových růžích

ustlala mé hlavě

pod ní teď slova slyším

naléhavé

Hádej, hádej, kdo to je kdo mi nedá pokoje

Hádej, hádej, kdo to je, řekla jedna malá holka

Hádej, hádej, kdo to je, můžeš ale jen jednou

jenom jednou

Mizíme spolu do tmy

zvědavým očím

průjezdům dvorů, oknům domů

Ještě ani neznám, tvoje jméno

dech na kolenou

stoupáme stěnou

Hádej, hádej, kdo to je

kdo mi nedá pokoje

Hádej, hádej kdo to je

řekla jedna malá holka

Hádej, hádej, kdo to je

můžeš ale jen jednou

jenom jednou