Říkalas jen zavolej

R1: Říkalas': jen zavolej, bylo to hrozně fajn,

říkalas': jen zavolej, až se budeš cejtit sám,

říkalas': jen zavolej, až se budeš cejtit sám.

1. Poslední pusa, čau a měj se, zas šlapu ránem zpět,

v hlavě mám jen tvoje číslo: dvacet čtyři nula pět.

2. V tom mokrým ránu mi připadá, jako by umřel svět,

ještě že mám to tvoje číslo: dvacet čtyři nula pět.

R2: Nikdy zpátky nevolej, ty chvíle už se nevrátí,

život umí bejt i zlej, to každej časem pochopí,

život umí bejt i zlej, to každej časem pochopí.

3. Loudám se městem sem a tam a pak se odhodlám,

že to číslo, cos' mi dala, ještě tohle ráno zavolám.

Rec: Haló, haló, kdo je tam, hlas se mi začíná chvět,

pane, to je asi omyl, já volám dvacet čtyři nula pět.

R2:

R1: