Šlapu loukou

1. Když mám náladu toulavou, když táhne mě to ven,

sbalím vak a řeknu pak: buď každý pozdraven,

tou cestou dál, co dobře znám, co dobře znáš i ty,

tenkrát jsme jeden druhému nechtěli hrát na city.

R: Šlapu loukou plnou bodláků a brnkám si tu svou

tu píseň věčnejch tuláků,

co jim stačí, co jim stačí, že jen jdou.

2. Pak přišla chvíle, a co má být, kdy řekl jsem: rád tě mám,

a od tý doby, nevím proč, se toulám jenom sám,

stopy tvý už zvolna zarůstaj' trávou, kapradím,

že tvá cesta zpátky nevede, stejně jak ty dobře vím.

R:

R: