Čáp

Ano, máš půvab ranních mlh,

jako v trávě květ první se zdáš,

jako proud vody z dešťů, jako horký dech

je dotyk tvůj a náš.

R: Však proto ne, proto ne, lásko,

to je málo na společnej svět.

To, že stojíš vždycky tam, kde tě potřebuju, lásko,

a proto miluju tě víc než jen teď.

Ano, líbí se mi tvá chůze z čapích hnízd

a ruce s prstýnky, když pohladí můj dech,

oči nejistý, však plný důvěry, jak uměj číst,

když mluvit nechci, stačí podívat se jen.

R: