Balancování

1. Komu tu ještě vůbec zpívat mám,

kdo z vás se chvíli zastaví,

refrén té písně zůstal nedopsán,

možná ho lépe znáte vy,

možná je o tom, že nám schází

ten kousek štěstí na vahách,

když láska s rozumem se sází,

kdo překročí svůj vlastní práh.

R: A v lásce se to někdy stává,

že jeden zůstane tu stát,

[: zatímco druhý z dálky mává,

tak oba myslí na návrat. :]

2. Kdo nikdy sám se sebou neprohrál,

ten jenom těžko pochopí,

že řeka života si plyne dál,

že do ní dvakrát nevstoupí,

a naše nesplněná přání

jsou tím, čím nemůžeme být,

a každé další jarní tání

nám bere sílu znovu chtít.

R:

3. Ráda vám ještě jednou zazpívám,

když chvíli zůstanete stát,

refrén té písně zůstal nedopsán,

snad lépe budete ho znát,

že naše nesplněná přání

jsou tím, čím nemůžeme být,

[: a každé další jarní tání

nám bere sílu znovu chtít. :]