Blázen za komínem

1. Asi na tom záleží, vím, kdy neuhýbám,

trochu jako závaží hluchá místa jsou,

na každičkým nádraží slepá kolej bývá,

ani stromy v alejích svým stínem nepohnou.

R: A já, blázen, potají sedám za komínem

s temnou nocí na dlani tichu naslouchám,

a když všichni rozdají to, co se léčí vínem,

každé další vítězství splácí mlčením.

2. Na cukrových homolích málo místa zbývá,

zablýsknutí prstenů zítřkům nepřidá,

zamlžené okolí a sníh, co všechno skrývá,

zůstat nebo odejít, sen hodit plamenům.

R:

*: Nataženým budíkům hodně síly schází,

do děravých okapů dráty naráží.

R: + a když všichni rozdají to, co se léčí vínem,

každé další vítězství splácí mlčením ...