Příště beze slov

1. Od jisté chvíle jsem nejistotou v chůzi víc než těžká,

dva hebké tóny už neslyší láska v nás,

neznělé tóny bloudí nocí po stěnách, kdo by je hrál,

není to jisté, že koncert se dává jen ve dvou flétnách,

Cmaj7 H7 Cmaj7

a je to stejné - zase říkáš: nech mě spát.

2. Představy spřádají dny, které bývají neskutečné,

a mně se zdává, že jeden sen splnit se má,

stačí se dotknout jak pavučinou, je to vyjímečné

a mám tu žízeň, co je plná vláhy, když nechci se vzdát,

a je to stejné, zas mě spánkem probouzíš.

3. Chci se ti líbit, chci spolykat lítost, je na mých víčkách,

kolik je lásky a naděje v pláči, už víš,

a chci mít trému, chci vrátit se zpátky, chci teď jedenkrát,

pak zmizí trýzeň, rty zbavené žízně snad budou chtít spát,

a je to stejné, zase vstávám s bolestí,

a je to stejné, zase snídám s bolestí ...