Růže

capo II

1. Z prošlých bran mám ztvrdlou kůži, z pokání mám ztichlý hlas

usínám, na prsou růži, kráčím tam, kam poutník Čas,

v myšlenkách se potkal s pýchou a úctu obcházel -

poznání, den ze dne vzrůstej, varuj nás všech příštích zel.

2. Z písní znám, že lidé selžou, v očích strach a příkoří,

zabíjí své vlastní stíny, v touze mít jdou pokořit,

lhostejní jsou k trnům zvůle, když lásku potřísní -

poselstvím být, čistým štítem, modlitbou, jak přežít s ní.

3. Každý z nás se z bídy schoulí k výmluvám a ústupkům,

poskládá si vůli z boulí, sladí styl a faleš strun,

[: každý z nás už cítil lítost a sílu smíření -

hledat ráj je lidský úděl, víra v něj nás nezmění :]