Sen, co si dám pod polštář

1. Jako by se zdálo, že ty slova dobře znám,

zůstaly mi v paměti, už si vzpomínám,

ráno bylo stejný jako všechny předešlý,

říkal jsi, že musíš jít jenom na pár dní.

R: Ráda vracím zpátky věty, cos' mi říkával,

den zatáhnem roletou a bude nocí dál,

jsi jako básník, který právě našel volný rým,

schováš mi ho pod polštář, než se probudím.

2. Občas se mi taky stává že nic neslyším

procházím se ulicí a lidi nevidím

připadá mi nějak zvláštní ta má nálada

chvíli se s ní nadnáším a chvíli propadám

R:

3. Na notovým papíře jsi nechal krátkej vzkaz

že ti se mnou bylo fajn a že se vrátíš zas

vrátíš se i s kytarou a než se probudím

sám si dveře odemkneš klíčem houslovým.