Stromy

1. Jsem na větvi z věrnosti stromů,

že každý své kořeny zná

: a jen tichem brání se tomu,

když místo své opustit má. :

2. Já nikdy jsem na místě nestál

a prožil pár toulavejch dní,

: než došlo mi, že asi hledám

to místo kde zakořením. :

3. Jsem na větvi z odvahy stromů,

že důstojně dovedou stát

: i ve zkoušce blesků a hromů

i v držení vzpřímených zad. :

4. Já před smůlou často se sklonil

a někdy dnů příštích se bál.

: Jen stromy ví, že čas vše zhojí

a na kůře smůla leskne se dál. :

sólo

5. Jsem na větvi ze síly stromů,

že oporou dokážou být

: a nikdy se neptají komu

smí nabídnout stín svůj a klid. :

6. Já hledal jsem po celém světě

co z domova měl jsem už znát,

: že čím hlubší kořeny mají,

tím pevněji dokážou stát :

,že všichni kdo kořeny mají,

vždy pevněji dokážou stát.