Volný pád

Když světlo vchází do ulic

a prach se vznáší z okenic,

chtěl bych spát ještě trochu víc.

Tak svoje tělo převracím

na proležených matracích,

spánek se z očí vytrácí.

Pak starší, než kdy dřív

stěží vstávám.

Oknem na mě zív ranní déšť

- není nic, jak zrovna chceš.

Z plných sil zkouším řvát,

zkouším chtít, co jsem neměl rád,

volný pád – jsem efekt motýlí,

jsem změna na chvíli.

Z plných sil zkouším řvát,

zkouším vzít, co jsem nechtěl brát,

volný pád.

Očima svítím do řádků,

po sté čtu už i pozpátku,

prý, že je všechno v pořádku.

Tak proč mám pocit, že mám strach,

nad lampou motýl křídly mách´,

z barevný sítě padá prach.

Pak pod okapní sloup

dopis dávám.

Padá na inkoust ranní déšť

- není nic, jak zrovna chceš.

Z plných sil zkouším řvát,

zkouším chtít, co jsem neměl rád,

volný pád – jsem efekt motýlí,

jsem změna na chvíli.

Z plných sil zkouším řvát,

zkouším chtít, co jsem neměl rád,

volný pád.