Vítr

Říkáš, že všechno jednou skončí,

prameny vyschnou, přijde noc

nevědomí a zapomnění

a údolí suchých kosti

pod temnou oblohou

pohltí prázdná černá díra.

Jen kosti vědomosti,

které nic nezmohou

v moři času, který neumírá.

Říkáš že všechno jednou skončí

co je mi světlem, je ti tmou,

co je mi začátkem, je tobě koncem

a údolím suchých kosti

slyšíme oba, jak

větry od pólu noci vanou.

A smysly otupené

v údivu procitnou

zmateně vůni nepoznanou.