Prý mi ujel vlak

Tak v pádech pádí pátý z pěti dní,

zas padá všechno, na co jsem jen sáh

a v kapse pálí pár mincí posledních,

to vysmívá se smůla, co se lepí na patách.

Jen rukou mávám, co se nestává,

i horší rány přijdou častokrát.

Projít louží, i když bývá špinavá,

zkouším dál a dál, já neumím se vzdát.

R: To se může zdát, prý mi ujel vlak,

jenže stále platí jízdní řád,

se svým přáním dál čekám na zázrak,

kdy mě tvůj smích zase bude hřát.

Tak složím hlavu k tobě do klína,

sám roletou tvých dlaní zavřu krám,

dál všechno končí, všechno začíná,

všechno může být, s tebou na nic nejsem sám.

R:

*: Můžu teď dál snášet žár i mráz,

když sílu dá mi tvé pousmání,

po každé ráně vstát a prát se zas a zas,

jak bez tebe bych zvlád nemám zdání.

Oooooo

R:

+ kdy mě tvůj smích zase bude hřát...

To se může zdát, prý mi ujel vlak.