Nit beznadeje

Potichu sbírám svůj raněnej splín,

Košilku spínám, dům opouští stín.

Slzy polykám, zpětně měním je v pláč, co s tím.

Tvá hořká slova znova ztratila rým.

I to se stává ochromená.

Rány dostává přes ramena.

Ó, ztrácím víru, pomalu na kolenou.

Ó, vstávám, cítím, že nechci zapomenout.

Ó, sbírám sílu, nikdy mě nedoženou.

Ó, vnímám, cítím pravdu jedinečnou.

Útočí do spánku s katarzí sám.

Niť beznaděje příkře navlékám.

Pozbyt příslibů člověk bortí vše, co má.

Za trochu kýče se lehce vzdá.

Bortí se touha i společná řeč.

Ze lží mám závrať, ze snahy křeč.

Ze snahy křeč.

Ó, ztrácím víru, pomalu na kolenou.

Ó, vstávám, cítím, že nechci zapomenout.

Ó, sbírám sílu, nikdy mě nedoženou.

Ó, vnímám, cítím chvíli jedinečnou.

Prázdná je víra,

i vše kolem nás.

Příběhy sbírá úřeník čas.

Zase se stmívá, stmívá se v nás.

Oči otvírám, už pozdě zas.

Ó, ztrácím víru, pomalu na kolenou,

Ó, vstávám, cítím, že nechci zapomenout,

Ó, sbírám sílu, nikdy mě nedoženou,

Ó, vstávám, cítím pravdu zadrženou.