Matka (My Mother)

Bílou jak anděl, jak spásný štít

Stříbrné řeky píseň si můžeš i vzít

nesmělé řece proud odejmout můžeš chtít

jenže jsou ještě přání též splnitelná

těm osud se brání, ty v lásce nemá

Mámu vrátit nemůžeš, tam kdes ji vzal

mámu, která ví, že jsi budoucí král

Proč odcházíš dřív, než Ti dobrou noc dá

proč nechápeš vůbec, že bez ní ses bál

Jen zpytuj se dál, proč už nemůžeš mít

mámu bílou jak anděl, jak spásný štít

Až přijdeš jednou před stařičký práh

a zavoláš mámu a ruku bys vztáh

a když už pak nikdo ti nepřijde vstříc

víš, že teď plakat máš, víc, pořád víc

V kufříku vzpomínek zalov si jednou

až svíčky ku mrakům plamínky zvednou

potom se rozpomeň na každý den

a za něj poděkuj, potichu, potichu jen

A člověk zamlklý šeptat by chtěl

vy, pane Seiferte, pravdu jste měl

já neumím verše psát vroucně a jemně

básně si vypůjčím, ale slzy, slzy jsou ze mě

Jen zpytuj se dál, proč už nemůžeš mít

mámu, bílou jak anděl, jak spásný štít