Fata Morgana

Modrý nebe, zlatý slunce

nikde žádnej stín

Horkej vítr fouká směrem

jihovýchodním

Jedovatý pouštní zmije ty si

vždycky přivstanou

vzduch se třese v týhle výhni pekla

posedlej

Fata Morganou

Jenom žlutý vlny písku

obzor lemujou

Když jim vítr hlavu srazí

jinde vyplujou

připadám si jako obklíčený

poutník před branou

má sto zámků všechny uzamčený

sám se svou

Fata Morganou

Přesně ten pocit mám po

každým mejdanu

zdá se, že nedojdu do rána

Vyprahlý jak poušť marně

hledám záchranu

ubíjí mě Fata Morgana

Rozpálenou plání písku

vine se jak had

Karavana v týhle poušti

nikdy nesmí stát

A ty, který vedro jednou složí

už nevstanou

jestli se nestane skutkem co je

zatím jen

Fata Morganou

Přesně ten pocit mám po

každým mejdanu

Vzdálená je noční Nirvána

jak zdá se k lednici se

sotva dostanu

je to jenom Fata Morgana

Čím dál tím je to horší

další velbloud pad.

Nad hlavou už supi krouží

a čiší z nich hlad

Za chvíli tu jenom čistě bílý

kosti zůstanou

Zkrátka není ani trochu milý

mít známost

s Fata Morganou