Ikarus blues

Křídel pár, to je ten krásnej dar,

který zapomněl nám dát Pán

Tobě ho dal a jak už to bývá,

nemohls ho unést sám

Jméno tvé zná dnes každý z lidí,

Ikarus, který k Slunci vzlét

Ó, příteli můj, už je to dávno,

Už je to pěkná řádka let.

Touhu tvou má, každý nosí

a každý se s ní narodil

Jo, za první pád,

když jsme ještě malí, bosí,

tak dostaneme hned svůj díl

A potom už pouze své pírečko k pírku

my lepíme celý život svůj,

voskem ze svícnů na oltáři bohů,

Ikare, při nás teď stůj

Znáš dobře ten dlouhej pád ze Slunce temnou nocí,

znáš bohy - moc vědí a nesní, jsou nemocní svojí mocí

Slunce ti křídla rozpouští a dole tě moře čeká,

tvůj pád ještě dneska neskončil, a to mne právě leká

Jednou snad se moře uklidní

a vlny pírka na břeh vynesou

A dětí houf je vezme do dlaní

a domů je pak ponesou

Až potkáš to dítě, tak pamatuj,

tohle jsou malé zbytky velkých snů

To dítě to ví, jen se podívej,

snad v něm vidí záblesk příštích dnů

To byl můj přítel Ikarus,

kterému zpívám tohle blues,

byl miláčkem múz a nepřítel svých bohů,

kteří mají trošku jiný vkus

Jen křídel pár, to je ten krásnej dar,

který zapomněl nám dát Pán

Tobě ho dal, a jak už to bývá,

nemohl's ho unést sám

Znáš dobře ten dlouhý pád

ze Slunce temnou nocí,

znáš bohy - mocní, moc vědí a nesní,

jsou nemocní svojí mocí

Slunce ti křídla rozpouští

a dole tě moře čeká,

náš pád ještě dneska neskončil,

a to mne právě leká.