Prapodivnej stín

Marně zkouším vyhnat z hlavy

prapodivnej stín

Zřejmě hned tak se tý tmavý

barvy nezbavím

Přiletěl tak mezi řečí nevím

ani s kým

Zůstal tu jen prapodivnej stín

Připadá mi v tom svým vzteku

jak tavenej cín

Sálá vůlí po člověku

žene ji ulicí

Říká na vás to co tajně

říkat se jen smí

Až na mě pad prapodivnej stín

R:

Prapodivnej stín

prapodivnej stín

prapodivnej stín

prapodivnej stín

prapodivnej stín

prapodivnej stín

prapodivnej stín

prapodivnej stín

prapodivnej stín

Tenkrát jsem si uvědomil

dneska už to vím

Že se nemá žádnej omyl

přejít mlčením

A na ty co věčně kejvaj

s tím a nebo s tím

Na ty padne prapodivnej stín

R:

R: