Bílá

Proč je mojí barvou bílá to vám brzo napovím

proč mý oči celý léto po bílý tak hladoví

v oblacích jak střípek svítí v něm se nebe zrcadlí

první vločku možná chytím na tváři mý se roztaví

R: Ať pírek hejna tichá obzor kolem zacloní

pod tíhou se větve smrků bílý zemi pokloní

ať pacifikem lesů okno do tmy zahoří

poutníkům jak maják strážní bílou nocí na mořích

Mý kroky se lačně dlouží na hřebeny zapadlý

tam ve stopě přede mnou se louče slunce zrcadlí

v rozmaru pak dolů strání nohy v rytmu stepují

šňůry srpků čistou plání dokud můžou malují

R:

Až bystřiny pláčem sněhů s jarem znovu posílí

jeho zbytek nabírám si do svých dlaní na chvíli

dívám se jak v prstech mizí chladně hladí naposled

pro mnohý z vás jistě cizí obyčejný na pohled

R: