Hříva

Když úsvit podzimní úbočí

studeným sluncem zlatí

hřívu tvou marně vyhlížím

než se mi s přeludem ztratí

Místo ní ryzák stárnoucí vrací se z pastvy ranní

však jeho hříva planoucí vzpomínkou pokaždý zraní

Do trávy stetson pokládáš (vidím jak cop si rozplétáš...)

pohodíš mírně hlavou

tvý vlasy v červáncích hoří

a splývají s říjnovou travou

Znám v horách barvy svítání jedna však dávno tu není

tvý hřívy barva hořící celej svět pro mě změní

Ryzáka hladit po plecích stěží ke štěstí stačí

v odlesku barvy bronzový obrázek tvůj se zračí

R:

Domů ať ryzák se nevrací ať příští rána sou kalný

žádný barvy ať nevidím vzpomínat je víc než marný

R: