Hadí uštknutí

Vítr hladí hlavu tvou a stromům zmítá korunou

Jako by věděl, že se ti stejská

Jako by tušil hadí stisk a v bouřce taky trochu risk

Když v lese prší a venku se blejská

Jako by hrom po tobě sjel na mokrou zem

O tomhle uštknutí si povídáme rozjímáme v divným pohnutí

Váček s jedem lásky chlad

Stín kreseb z kůže co má had

Je dopis, nad nímž oči se poulí

Plánům dohořel už knot

Ten prostor vyplní vzduch plot

Na truc nadějím, co v koutě se choulí

Rozdupanej na popel je i náš svět

Tulácký přikázání neplatí a cizí lidi stojí za tratí

Už nebalíme vak, nehledáme vnuknutí

Jen dělíme se jak z ořechů skořápky

A podvědomej strach z hadího uštknutí

čeká skrytě u poslední zastávky

zhořkla jádra poznání a lesem voní jen mátový čaj

tu jizvu v duši zachrání jen kamarádi, co tě z vandrů znaj

Je to hloupí tady stát pozvání lesů odmítat

zatím co dým z ohniště stoupá

v botách suchý jehličí

znát, jak smůla utiší rány stromům, když kůra se loupá

jako potok v zimním spánku mrtvej strom

čekáš, kdo z propasti se navrátí, když z kořenů tě život vyvrátí

Už nebalíme vak, nehledáme vnuknutí

Jen dělíme se jak z ořechů skořápky

A podvědomej strach z hadího uštknutí

čeká skrytě u poslední zastávky

zhořkla jádra poznání a lesem voní jen mátový čaj

tu jizvu v duši zachrání jen kamarádi, co tě z vandrů znaj