Listopad

1. Ráno kalný slunce málo svítí, svítí,

blázen malíř barvy rozsypal,

prázdný větve bez života kvítí, kvítí,

v mlhách se tvůj pozdrav zatoulal.

R: Víš, to listopad lásku nemá rád,

úsměv slunci vzal, jít však musíš dál.

2. Nad hlavou se hustý mraky válí, válí,

nízko krouží osamělej pták,

padá déšť, a přesto tváře pálí, pálí,

táhneš dál jak opuštěnej vrak.

R:

3. Nevíš, co tě táhne mokrou trávou, trávou,

nevíš, co tě nutí jinde spát,

touhy tvý jsou nekonečnou trávou, trávou,

kam tě žene nenasytnej hlad.

R:

4. Cesty přece jednou někde končí, končí,

tam, kde čeká věčný svítání ...