Ranec plnej písní

Ona - Já nosila jsem v sobě tajný přání,když Františkovi aplaudoval sál,

zpívat s ním,a třeba do svítání,všechny písně,které on by znal.

On - Ten diblík dneska diblíkem už není a pořád zpívá jako o život,

na tom se už sotva něco změní,když zkusíme to podle stejných not.

Ref : oba - My dva a s námi ranec plnej písní,

co se za ty roky posbírá,

kdo jako my dva po životě žízní,

sám barevný šál v rukách prostírá.

My dva a s námi požehnaně křížků,

ránu se vždy půjdem poklonit,

naše sny už nabírají výšku,

vždyť stačí dlaně větru nastavit.

Ona - Já hladila mu často zlatý vlasy a loudila o jeden pohled víc,

když zpívá,tak proč od rosy mám řasy a ruměnec mi přebarvuje líc.

On - Ta malá holka ke zpěvu má vlohy a úsměv,kterej umí čarovat,

tak čert vem její trochu krátké nohy,hlavně,že se na nich může stát.

Rev : oba - My dva a s námi ranec plnej písní . . .

oba - Tréma zase hlasivky nám svírá a píseň zní jak vítr v údolí

ať nás nikdy neopustí víra a co chce at? si říká okolí.

Rev : oba - My dva a s námi ranec plnej písní . . .

. . .vždyt? stačí dlaně větru nastavit,vždyt? stačí dlaně větru nastavit