Ten chlap má koňskou náturu

1. Jednou na cestě prokletý mně jak v minulým století

zastavil tam uprostřed všech hrůz

koňmi tažený rachotivý vůz,

kočí měl klobouk do týla, byl strnulý jak mohyla

a na kozlík mě k sobě klidně zval,

měl zločinecký obočí, jen pohlédnout mi do očí

jako by se znenadání bál.

R: Ten chlap má koňskou náturu, dál drkotá náš vůz,

je nebe plný purpuru a kola hrají blues,

má ve znamení podkovu a trochu drsnej styl,

buďto mu oči vyklovu, nebo chtěla bych, aby se mnou žil,

Ami

aby se mnou žil.

2. Ve městě když mi sbohem dal, na voze rakev urovnal

a mně přestalo strachy srdce bít,

kopyta koní slyším ještě znít,

pak půlnoc věže odbily a ticho bylo za chvíli

černej kocour přeběh' náměstí,

ať byl to třeba ďábel sám, já účty s ním si vyrovnám

a počkám znovu na tom rozcestí.

R: