Velká vlaková loupež

1. Povolal nás jednou k sobě sám velikej Boss,

co má vpředu zlatej zub a useknutej nos,

"dost mám toho lenošení," rázně povídá,

"každej by se jenom válel a v hospodě pral."

2. "Krávy se vám pásti nechce, holoubkové mí,

na pastvinách noci prej jsou tuze studený,

vymyslel jsem tedy proto geniální plán,

jak se zmocnit vlaku s poštou, co přijíždí k nám!"

R: To byla velká, velká loupež vlaková,

nebyla a nebude už nikdy taková,

velká, velká loupež vlaková,

nebyla a nebude už nikdy taková.

3. Vlak, ten vozí velký bedny a v nich zlatej prach,

stačí hlavu jasnou mít a vůbec žádnej strach,

o půlnoci na trati ten vejlet začíná,

šéf tu s námi není, prej ho trápí angína.

4. Vlak se řítí, na vagóny všichni naskočí,

než se s kolty strojvedoucí zpátky votočí,

v celým vlaku vypukla hned velká panika,

nějakej ten výstřel v tomhle zmatku zaniká.

R:

5. Poštmistr dal ruce vzhůru, musíme se ptát,

proč se začal jako blázen na celej vlak smát,

řek' nám klidně:"Dětí pět a ženu doma mám,

za svůj život celej vagón i s tou poštou dám!"

6. Na lup z vlaku koukali jsme s hrůzou po očku,

bylo to jak v sirotčinci ukrást vánočku,

velkej článek přinesly hned ráno noviny,

že bandity pochytali za dvě hodiny.

R:

7. Ve vězení ustlali nám lože prkenný,

každej bachař si tu myslí, že jsme šílený,

šéf si doma v klidu sedí, počítá ten lup,

starostma se asi o nás, chudák, celej zhub'.

8. Vložky do bot, plivátko a sova vycpaná,

k tomu pytel na zmije a stolní kopaná,

past na myši, lepidlo a talíř na kostě,

za kolik to všechno prodá, máme starostě.

R: