Votrhanej chlap

Je to dávno,tolik dávno,že na vzpomínky chybí rým,

hraje právě cvrček v trávě a já snad jednou uvěřím,

že to málo se mi zdálo,že za tratí ten chlap stál,

vlaky dlouhý, marný touhy, že mě z dálky zamával.

Když slunce k polednímu na obloze stálo,

šel podle trati votrhanej chlap,

že mrknul na mě jedním vokem,se mi zdálo

a z jeho vočí koukal vlčí dráp.

Divnej pocit po těle mi běhá,

to vítr z plání začal zase vát,

jestlipak ten chlap ví co je něha,

jestlipak by uměl mít mě rád ?

Co si ta holka hloupá vo mně asi myslí,

co na tom že dnes nemám ani cent

a to že nebaví mě život mezi sysly

a nebaví mě cizí happyend.

Asi se ta dáma trochu bojí,

asi jsem se v jejích očích splet,

jenom slunce dál na nebi stojí

a tuláků je přece celej svět.

V poledne u trati se štěstí na mě smálo

a zbytečný je vo tom povídat,

jen slunce jako hlídač na obloze stálo

a koleje jak rozpálenej drát.

Tuláci maj voči plný strachu,

pro ně platí jinej jízdní řád,

bez lásky dál šlapou radši v prachu

a zbytečný je na další se ptát.