Petřínská rozhledna

1. Vždycky když mě lidi štvou,

když mě v duši zazebe,

vydám se na cestu svou,

vede skoro do nebe, skoro do nebe.

R: |: Petřínská rozhledno, z tebe je pohledno,

domy jak krabičky, lidičky maličký,

v té chvíli zdá se mi, hezky je na zemi,

Petřínská rozhledno. :|

2. Vždycky když už pocit mám,

že to nikam nevede,

na tebe se vyšplhám,

buď veleben pohlede, hm hm hmmm.

R:

3.=1.

R: |: Petřínská rozhledno, z tebe je pohledno,

malý jsou starosti z vršku tvé jasnosti,

krásná seš, nemládneš, slib, že nám nespadneš,

Petřínská rozhledno. :|