Báchorka

Krásou dívka obdařená, však zlá macecha tuze trápí jí,

Sestra v loži zabořená, však ošklivá až přejde smích

Té zlé z prachbídné kratochvíle fialek se zachtělo

Jahody a jablka rudá, dítě marné, okusiti muselo

Za okny jen mráz a vítr, měsíc, les a bílý sníh

Táhne děvče hustým lesem, doufá v zázrak, tu světlo zří

Na kopci tam v tichu sedí

Dvanáct mužů – nejstarší třímá kyj

Prosbu její vyslyší

S pocitem hnusu, Leden postoupí svůj trůn těm ostatním

Táhne matka se svou dcerou, lesem zimním, nehostinným

Hnány touhou, závistí a zlobou, hledat plody letních dní

Komu však v srdci střídmost chybí, pokora a uznání

Zhyne smrtí jak sníh bledou, když neznal lepšího jednání