Samotář

Vždycky jsem byl a budu ten kdo chodí sám po nocích

vždycky budu ten koho potkáš s černou kapucí v ulicích

a tak prosím nech mě jít dál se svou samotou

prosím nech mě jít než tě bílý oči probodnou

Jdu tou čtvrtí domů kde slyšíš krkavce

Kde vidíš malý cigáňata viset na brance

Volezlý ploty, volezlý počasí

Fasády bez omítky vykuchaný kosí těla

Vod těch hubenejch koček co číhaj ve tmě

Za každou popelnicí se zbytkama v tlamě

Je slyšet praskot ohně nechci se ohlížet

Vidět ty divný ksichty, revolvery, dehet

Ani za nehet si nenacpu bezpečí

Periferně snímám stíny grázlů

V hloučku u barelů s ohněm a nejen zvou tě sem

bezďáci sjetý toluenem

Yeah

Pod lampou ztroskotaná loď plná chlastu mě zve blíž

s kapitánem na půlnoční siestu

Motám se podchodama města jako přízrak

Beru kameny mířim do oken natahuju prak

Ze všech stran přichází šepot, na pánvi mýho čela mi vypučel pot

Jsem bez hodnot, bez tvaru jen tělo

Měkký maso nažloutlý oko

Baroko špíno paruko potřebuju víno

abych předešel myšlenkám byl mimo

Bytí je zkurvený kino Sartre měl pravdu

Vyhrává ten kdo má kapucu a kudlu

Je to absurdní nejde se vyhnout paradoxům

jednou prostě musíš zdechnout, vytuhnout

A všechno za čím ses celej život honil ničim (ničim)