Jihočeský děvčata

1. Spadl jsem z Marsu, je to havárie,

hlásím přistání,

Jindřichův Hradec - město, textilie -

- místo konání.

R: Jakpak se tady holky staraj' vo svý kluky,

jakpak si zařizují domovy,

u nás na Marsu nám přímo zobou z ruky,

jsou už takový.

2. Jenomže takových tu u vás asi není,

žádnou nevidím,

přes úsměv kočky na vás tygr zuby cení,

něco mezi tím.

R: Tyhle bys těžko ztratil někde v davu

a i když vypadají naopak,

přivedou tě do tkalcovskýho stavu,

ani nevíš jak.

3. Spadl jsem z Marsu, je to havárie,

hlásím svůj přílet,

bráním se pádu křídly fantazie,

prosím, nestřílet!

R: Nestřílejte na mou fantazii,

na plachty lodi, která kotví tam,

v tý řece času, která všechno míjí

a vlastně jenom protýká.

R: Na koně a na děti a na jejich tříkolky

a na co všechno můžem připíjet,

na kytky v trávě a na hezký holky,

prosím, nestřílet!

4. Spadl jsem z Marsu, je to havárie

v meziplanetárním vydání,

Jindřichův Hradec - město, textilie,

hlásím přistání.

R: Jihočeský děvčata jsou jiný

nežli na Marsu anebo Venuši,

koukal jsem na ně jako krtek z plastelíny,

snad to netuší.

R: Děvčata, nezlobte se, tak já už zase letím,

vezmu to tady přes tu zahradu,

[: srdce mi puká, ale já ho zase slepím,

udržujte náladu! :]