Lyrics Pavel Dobeš

Pavel Dobeš

Kominík

1. Vysoko nad střechami, kde jen vítr fičí,

než vyvine rychlost a letí do světa,

E7

vysoko tam nad námi, kde komíny se tyčí,

tam kominík Magnusek je štětkou vymetá.

R: Oči modré, hluboké jak Jadran,

vercajk, šaty, účes - černý havran,

a když jdou kolem holky z fabriky, aha,

a musejí si držet knoflíky.

2. Ve městě je čisto, jasno, nikde žádná špína,

nejčastější slovesa jsou "prosím", "děkuji",

všude kolem spousta barev, každá z nich je jiná,

a lidé, ti si cestou z práce píseň notují.

R: Oči modré, hluboké jak Jadran,

vercajk, šaty, účes - černý havran,

a když jdou kolem holky z fabriky, aha,

a na blúzkách si drží knoflíky.

3. Jednou ale nepřišel, a když už se to táhlo,

město se jen trpělivě v sazích dusilo,

s lidmi se to za tu dobu povážlivě nahlo,

nic nad nimi vyššího teď už nebylo.

R: Žádné oči hluboké jak Jadran,

žídné šaty, účes a la černý havran,

a když kolem šly holky z fabriky, aha,

už neměly proč držet knoflíky.

4. Magnusek si totiž poslal pro pivo

a kominické řemeslo hodil na skobu,

vzal do ruky majzlík a první kladivo

a začal nutit kameni svoji podobu.

R: Pohled, co by připomínal Jadran,

účes, kterej měl jen on a havran,

a než by pořád chodil po střeše, aha,

tak že prej si svůj pomník vyteše.

5. Začly chodit delegace lidí z okresu,

on k nim takto hovořil na jejich adresu:

"Puškin, Goethe, Kozina i Jiří z Poděbrad,

každý z nich už dávno má svůj pomník někde stát."

R: "Každý má svou sochu na okrasu,

i Masaryk ji míval svého času,

a já, že jsem jen kominík, aha,

tak žádnou sochu neměl bysem mít."

6. Toť se ví, že úředníci dali by ho do klády,

kterou mají k dispozici pro takové případy,

nechtěli však ublížit, nechtěli bejt špatní,

chtěli jenom posoudit, zda je to adekvátní.

R: Naštěstí měl každý vedle sebe

čtyři příslušníky PS VB,

takže mnohem dřív, než řekli "švec", aha,

a za Magnuskem zavřela se klec.

7. Magnusku, ty šílenče, ty notorický cvoku,

pročs' nepřiznal, že ti v hlavě šibuje,

vždyť kdo si staví pomníky, je lidem sazí v oku

a nikdo už ho k ničemu nepotřebuje.

R: Nemusel jsi sedět bez příčiny

v nejsmutnějším rohu náměstí,

ten pomník by ti postavili jiní,

vždyť chodili si k tobě pro štěstí.

R: [: Svět se točí, nezná dovolenou,

malým, velkým, všem je akorát,

i holky z města brzy zapomenou,

že mohly by si něco tajně přát. :]