Oko ztratíš ve chvíli, když pracuješ bez brýlí

Alois byl soustružník ze staré školy

a deset dalších řemesel znal,

byl žňová hlídka, hasil stodoly,

v umění též se orientoval,

veřejnost znala Aloise Crhu

z televize i z veletrhu,

pořádal přednášky, rozdával podpisy,

večery trávil nad dopisy,

v továrních halách visely jeho portréty,

pionýři ze špejlí, z kaštanů stavěli makety.

Děvčata Crhu svlékala očima,

Crhou se nechala vodit za nos,

byl to expert a na práci číman,

kabrňák, moloděc, no abnormální kos,

a když normy trhal, když soustruh roztočil,

lítaly jiskry jak hejna vos,

"dřeš jako Crha" stalo se frází

asi tak běžnou jako "polib mě v šos",

zase jsme měli někoho dělného původu,

kdo se stal ozdobou prvomájových průvodů.

Minulý týden v pátek si přivstal

a prvním taxíkem na šichtu jel,

když ho nesli k soustruhu, ještě si pískal,

ještě měl oči jako orel,

potom však přestal vnímat lidi

a začal vytáčet šponu krutou,

v momentě také zřetelně vidí,

že ji má v oku zabodnutou,

teď poprvé chlapy přešel smích, už ani nehlesli,

a bez hloupých narážek Crhu z dílny zas vynesli.

Za oknem kliniky den už se šeří,

brambořík na stolku smutně kvete,

bez kříže u zdi tam pacient leží

a jeho jméno snad uhodnete,

vždyť jste ho znali, chudáka Crhu,

z televize i z veletrhu,

pořádal přednášky, rozdával podpisy,

večery trávil se nad dopisy,

v továrních halách jsme věšeli jeho portréty,

děcka jsme učili z kaštanů stavět makety.