Souhvězdí Žab

Emi H7

1. Při jednom ze svých vesmírných letů,

Emi

jelikož po nocích cestuji rád,

za zády nechal jsem naši planetu

a přistál v souhvězdí Žab.

Emi H7

Čekal jsem hojnost a úrodné roky,

Emi

přátelský vzduch a vodu z křišťálu,

malebnou krajinu s horskými oky,

jejichž odlesky se tříští o skálu.

Emi Ami

R: Lítal jsem nad krajinou až do mraků,

honil se s motýli mezi květy,

zpíval jsem písně hvězdných tuláků,

Ami7 H7

objevoval vzdálené světy.

2. Stopadesát let jsem prožil v jejich světě

za jediný moment svého snu,

stopadesát roku byl jsem žábou na planetě

s odříznutou cestou ke kosmu.

A strašná gravitace mne ku prameni táhla,

na němž kdo sedí, už nemůže se hnout,

na koho kdy ta rozkošnice sáhla,

nemůže už nikdy nebem plout.

R: Nepozná úlety až do mraků,

večírky s motýli mezi květy,

nerozumí písním tuláků,

neupřímně zní jeho věty.

3. A jenom budík mi zvoněním naději dává,

že rozum zas nalezne svůj klid,

jsem přece člověk, copak jsem žába,

vždyť já se přece mohu probudit

a zpívat všem, kteří jste tu

a kdo z vás po nocích cestuje rád,

až poletíte vstříc novému světu,

pozor na souhvězdí Žab.

R: Lítejte nad krajinou až do mraků,

hoňte se s motýli mezi květy,

zpívejte písně hvězdných tuláků,

objevujte vzdálené světy.

*: Souhvězdí Žab se pozná velmi lehce,

Emi

tamní obyvatelé jsou zelení,

zelené mozky v zelené lebce

a od huby jim šlehají plameny.