Vzpomínky III.

Vedle data zrození a jeho hodiny

Vedle každodenních starostí o zdraví rodiny, a také

Vedle vody ve sklepě, když plavou brambory

Vedle gotického Chrámu Sv. Barbory

Vedle Prométhea k Pamíru spoutaného řetězy

Vedle orientace na víru, vedle matky Terezy

Vedle šest tisíc roků starých čínských váz

Vedle času, který nedožene ani jeden z nás

Vedle Krále Leara psaného ve verších

A vedle všeho, co tu vystupuje v rolích vedlejších

Od Severního Porýní

Až po jižní Karpaty

Hlavní roli hrají dukáty

Též pro dukát se sehnu, mám ten pohyb rád

Dobře se tím uvolňuje ztuhlost v kříži zad

Rád slyším jeho cinkot, obdivuji jeho svit

Co neumím si ale absolutně představit

Že by mámu nebo dítě někdo do útulku dal

Snad kdyby dukát si to žádal, no, to bych potom bral!

Vidím se s ním denně, mluví ke mně z rozhlasu

Potkávám ho na ulici, klaním se mu do pasu:

„Jak se vede, Pane Dukát, přeji hezký den!

Jak se daří vaší paní, jak jste se mnou spokojen?“

V hlubinách vrže osa Země, vlci vyjí na měsíc

Jen já, jak bych Paměť neměl – volám z plných plic:

„Nemám rád krvavé války, kde se lidé chodí prát

Kde po sobě střílej´ z dálky, ledaže by „pro dukát?“

Nikdy nezkřivil bych na hlavě kus vlasu příteli

Pro dukáty ovšem zabil bych i v neděli!“

Dukát si mě bere stranou, říká, už to jednou zkus

Než si řeknem na shledanou – vydrž pravdy aspoň kus

„Ušetřte mě, pane Dukát, tuhle pravdu nesnesu“

Zazvonil a zatřpytil se, pokračoval v přednesu:

„Od té doby, co se podle mýho začal točit svět

Učím vraždit, loupit, krást, a pokud možno závidět

Ty se dobře bratříš s falší, nejsi nijak špatný žák

Ale přijde druhý, další, který umí taky tak

Taky tak“