Až

Až ti vrátím dlužné sázky až mi napovíš proč bdít

budu první kdo své lásky nechá spočinout a snít

až ten nejvyšší strom v údolí jen vánek položí

odpustím si vlastní viny a svůj kabát odložím

Budu hluchá němá slepá

o to cítit budu víc

možná uslyšíš že klepám

z dveří vyjdeš do ulic

tvrdé dláždění se kobercům

jen těžko vyrovná

cesta se mnou bude čistá

ale prudká nerovná

Budu dřevem vodou ohněm budu vším co smí se chtít

a až jednou záda ohnem´ až nás smrtka přijde stít

zpříma do očí jí pohlédnu a úsměv vyslovím

život zbytečný se nezdá když ho láska uloví

Až ti vrátím dlužné sázky

až mi napovíš proč bdít

budu první kdo své lásky

nechá spočinout a snít

až ten nejvyšší strom v údolí

jen vánek položí

odpustím si vlastní viny

a svůj kabát odložím