Na břehu moře

Na břehu temného moře kde vítr lehce fouká

slibuje Metoděj Loře věčnou lásku

Oba jsou úžasně mladí a jejich horká čela

ten vítr příjemně chladí v tom čásku

Ona mu do očí hledí on do těch jejích zírá

nebe je zalité šedí hustých mraků

Kolik tak přibližně mají pro sebe ti dva času

trochu se opilí zdají chůzí raků

Dotknout se nebe a cítit sebe vrátit se na zem celí

aby zas jednou až hlavu zvednou znovu se rozechvěli

Rackové uřvaně křičí jak letí křížem krážem

trochu tu idylu ničí svými hlasy

A ti dva spojení citem chvějou se jako list keře

zrodil je měsíčním svitem Anděl spásy

A příboj přílivu hučí a vlny vlhčí písek

láska jim na chvíli půjčí žár a sílu

Jako dvě stříbrné mince Metoděj s Lorou zvoní

ona má svého prince on svou vílu

Dotknout se nebe a cítit sebe vrátit se na zem celí

aby zas jednou až hlavu zvednou znovu se rozechvěli

Dotknout se nebe a cítit sebe vrátit se na zem celí

aby zas jednou až hlavu zvednou znovu se rozechvěli

znovu se rozechvěli