Nikdo není sám

Po dlažbě kodrcá zdobená bryčka

a slunce na nebi zářivě svítí

kočí ten před světlem přivírá víčka

a ženich s nevěstou skvěle se cítí

Je horká neděle poledne zvoní

prázdné náměstí vyvádí z míry

kola aut mění se v kopyta koní

a noční můry zas ve zlato víry

Není to jen přelud ani klam

že tu nikdo nikdy není sám

že ta rosa na kameni k ránu

každému kdo naslouchá

otevírá bránu

Z malého kozlíku kočí se dívá

v rukou má opratě a v zubech dýmku

v tom horku trpí když lenivě zívá

jako by z kružnice měl dělat přímku

Před vraty radnice stojí dav lidí

známí a přátelé mávají z dálky

na ty dva ve voze co dneska vidí

víc než jen zlobu a temný stín války

Není to jen přelud ani klam

že tu nikdo nikdy není sám

že ta rosa na kameni k ránu

každému kdo naslouchá

otevírá bránu