Ptáci

Den se potichu ztrácí okno zarůstá tmou

z myšlenek mých jsou ptáci hlava je oblohou

sama několik nocí počítám ztráty svý

nemocná svojí mocí oči mám bolavý

Já se nerada vzdávám když vím že šanci mám

po pádu rychle vstávám smutku nepropadám

snad se mi někdy zdává že je naděje pryč

srdce horký jak láva najde od zámku klíč

Ptáci oblohou krouží klesají níž a níž

v zrcadle nočních louží hledají svoji skrýš

kam asi úsměv mizí proč ho vymazal čas

proč je najednou cizí důvěrně známý hlas

Já se nerada vzdávám když vím že šanci mám

po pádu rychle vstávám smutku nepropadám

snad se mi někdy zdává že je naděje pryč

srdce horký jak láva najde od zámku klíč

Hejna v mlze se ztrácí bledne okenní rám

klid se do duše vrací a já jen vzpomínám

už jen protivně chladí příběh kterej mě hřál

jiný ruce mě hladí a život běží dál

Já se nerada vzdávám když vím že šanci mám

po pádu rychle vstávám smutku nepropadám

snad se mi někdy zdává že je naděje pryč

srdce horký jak láva najde od zámku klíč