Ptačí dívka

Ami7 D4 Ami7 D4

Znám dívku co mluví jinou řečí

má v ulici okna pod věží

když sedmnáct pírek k jejím dveřím přilétá

vím, že v ten čas bývá zakletá

Má v pokoji džbánek s uschlou růží

v ní laskavé vůně schovává

dlouze rozpomíná si svou píseň o rybách

den do ticha vzdychá v pochybách

Stůl, kulatý ubrus, těžký svícen

v něm smolnaté svíce zapálí

oknem vejdou lidé celí v peří odění

ten oděv je bílé brnění

Znám dívku co léčí ptačí řečí

svých sedmnáct mužů z prokletí

touhou už je nespálí jen křídla rozplétá

pláč teče jak voda stoletá

Sám přečti si příběh ze svých dlaní

má pravda je pouhé dojetí

já vím, že mě slyšíš, že mi jednou uvěříš

zvoň sedmnáct nocí u dveří