To dá se dát

Nemám vlastní dům patřím k zatoulaným psům

kteří cestu zpátky hledají

lítost na řasách prošlé mince po kapsách

a nich tváře co se neznají

Co stalo se nejde odestát

tak probudit sen co chce se zdát

to dá se dát to dá se dá se dát

a navracet úsměv nemocným

pak samota tíží o moc mí

to dá se dát to dá se dát to dá se dá se dát

V polích oheň plál kdosi smutnou píseň hrál

o tom jak svou duši očistí

kdo nám poradí vítr fouká nevadí

jen sami sebou jsme si nejistí

Tak sednout na první dvoukolák

a z klokaní kapsy sypat mák

to dá se dát to dá se dá se dát

a vyřezat pána s vrtulí

a věřit že sám se přitulí

to dá se dát to dá se dát to dá se dá se dát

Za ostudu která zastudí

tě zahřeje smích co nenudí

to dá se dát to dá se dá se dát

za pochopení už rozumím

že učit se mám co neumím to dá se dát…